Tématem Philosophicum Lech, letošních filozofických dnů, které probíhají od 19. do 23. září v rakouském Lech am Arlberg, jsou zvířata. Eugen Drewermann zde hovoří o “nové etice”. V rozhovoru, který vyšel 17. září v Die Presse, vysvětlil, co tím myslí: kromě jiného také nový hospodářský systém. Rozhovor vedla Judith Hecht. Překlad z němčiny: Peter Žaloudek
Pane Drewermanne, jste křesťanským teologem. Křesťanství vnímá sebe samo jako náboženství lásky. Proč nebylo a není do této lásky integrováno zvíře? Křesťanství odnepaměti pěstuje etiku, která vidí člověka jako korunu tvorstva. Celá jeho etika je samoreferentní a zaměřená vysloveně na člověka. Je to jakási „zaklauzulovaná“ forma jistého druhu egoismu. To, co je označováno jako „odpovědnost“, se přiznává pouze tomu, co má smysl pro lidský druh. Křesťanství se při tom odvolává na Starý Zákon – Genezis 1, 28 (“Buďte
plodní a množte se, osídlujte zemi, podřiďte si ji a vládněte nad rybami v moři, nad ptáky na nebi a nade všemi zvířaty, které se hýbou po zemi.”) a zbavuje člověka veškeré odpovědnosti vůči dalším bytostem, které byly stvořeny spolu s ním. Přitom ale zapomíná, že Bible již ve druhé kapitole “quasi“, v jakési sebekorekci, nechává mluvit Adama se zvířaty a dává jim jména. To je cesta, jak se učit lásce – dát jí formu. Je to nádherný mýtus, podobný jako u mnoha jiných národů.
Ani západní filozofii nemůžeme pochválit za to, že si všímala “zvířecí” etiky. Křesťanská západní metafyzika a filozofická etika byly vždy poznamenány racionální logocentrikou: správným myšlením bylo třeba dostat beznaděj válek a afektů pod kontrolu, naučit se sebeovládat. Vládcovství nad zvířecím prvkem v člověku tak bylo objektivně zdůvodněno, protože člověk je pánem nad zvířaty. Poznání, že naše city pocházejí ze života zvířat, na sebe
nechalo dlouho čekat. Teprve až s nástupem Darwinova evolučního učení jsme byli nuceni vyvinout zcela novou etiku.
Jak vypadá tato nová etika? Nejsme vládci stvoření, nejsme středobodem evoluce, jsme
součástí proudu života, vlnou v oceánu. Neměli bychom si přisvojovat právo, aby všechno ostatní tvorstvo sloužilo jen našim zájmům. V roce 2050 nás bude pravděpodobně devět miliard. Příroda bude “praskat ve všech švech”, což však bude důsledek tohoto antropocentrického chování. Pokud někdo říká, že by mělo být méně lidí, aby měli právo na přežití krokodýli, šimpanzi nebo kočky, je to označováno za nehumánní a cynické. Přitom bychom se měli učit žít v rovnováze s přírodou, ze které sami pocházíme. Až takto dramaticky bychom měli změnit náš pohled na etiku!
K tomu ovšem máme velmi daleko. Paradoxní na tom je, že jsme se od Darwina nenaučili
žádné hluboké moudrosti v zacházení s přírodou ani se sebou samými; převzali jsme jen ateismus. Byli jsme svrženi s trůnu, a nyní děláme s pomocí techniky a přírodních věd všechno možné, jen abychom na tento trůn znovu zasedli. Nenaučili jsme se zvířata milovat, my jsme se jen naučili lépe je využívat. Za tím se mimochodem skrývá také námi stanovená skutečnost: již to není ani příroda, ale ani kultura. Je to hospodářství s vlastními zákony, které zcela ignoruje jakoukoliv morálku.
Hospodářstvím máte na mysli zřejmě kapitalisticky determinovaný hospodářský systém. Ano. Etickými argumenty se nikdy nepřiblížíte kapitalistickému hospodářskému systému. Ten nezná slitovaní ani se zvířaty, ani s miliony hladovějících lidí. Jeho logikou je jen růst zisku. Růst je řešením každého problému. Jak lze s penězi vydělat ještě více peněz? Teprve až pro nás bude způsob, jakým s okolním světem zacházíme, příliš drahý, začneme uvažovat
jinak. Následky změny myšlení by se totiž musely zakalkulovat do tvorby cen. Potom, a v tom jsem si zcela jistý, se změní celý hospodářský systém, a změní se i politika a etika.
Myslíte si, že hospodářství, které se řídí komunistickými principy, zachází s přírodou lépe? To si nemyslím! Komunismus pochází podobně jako dnešní myšlení z německého idealismu, s tím rozdílem, že má opačné znaménko. I zde je centrem všeho člověk. Pro tento systém má jedinou hodnotu práce. To, co se nazývá přírodou, nepracuje a nikdy nepracovalo, je to tedy nerostná surovina. Musím však dodat, že marxismus měl šanci mnohé vylepšit, protože nabízí mnohem šetrnější model. Při spravedlivějším rozdělení všelikých dober, výrobních
prostředků a jejich výnosů by mohlo odpadnout mnoho drastického. S vyhladovělými lidmi není možné diskutovat o ochraně zvířat, to je přece jasné.
Co tedy navrhujete? Potřebujeme rovnováhu, takový hospodářský systém, který vezme přírodě jen tolik, kolik jí také vrátí. Ve skutečnosti však máme hospodářský model plodící postupující ničení při neustále narůstajícím tempu. A to je výsledek dnešní politiky.
Působíte deprimovaně. Nejsem vůbec deprimovaný, protože myslím nábožensky. Kdybych myslel jako politik nebo ochránce přírody, byl bych na hranici zoufalství. Změna – z dlouhodobého hlediska – totiž vůbec není na obzoru.
V čem vám pomáhá náboženství? Je to pro mne to největší potěšení. Je potřeba věci
proměňovat, ale jednat tak, aby vše bylo ve vnitřním souladu. Jestli a kdy vůbec je možné dosáhnout úspěchu, je podružné. Je sice hezké, když budu mít vizi úspěchu, ale nemůže to být můj životní cíl. V této souvislosti si přeji vlastně jen jedno. A sice: že v oblasti etických změn povolíme jen to, co po Schopenhauerovi tvoří podstatu etiky: vzdát jakékoliv vůli k životu stejnou úctu jako své vlastní vůli, a soucítit s každým stvořením. Tak bude samo sebou jasné, co se smí, a co ne.
Eugen Drewermann, kněz, teolog a psychoterapeut, se narodil v roce 1940 v Bergkamenu v Německu. V roce 1991 mu byl odňat církevní učitelský úřad, o rok později mu paderbornský biskup zakázal kazatelskou činnost. Ve svých 65 letech vystoupil z katolické církve. V současnosti pracuje jako terapeut a pořádá přednášky; napsal více než 80 knih.